ZELENÝ LED

Vloženo: 2012 - © Richard Jan Hons

Tímto poetickým jménem jsou někdy přezdívány smaragdy, trávově zelené drahokamy, jejichž cena může dosahovat závratné výše. Setkat se s nimi v přírodě není tak úplně jednoduché. Pro nás je asi nejsnazší se za nimi vypravit do Alp na lokalitu Habachtal.

PÁR ÚDAJŮ O SMARAGDECH

Vlastnosti

Smaragd je nejvíce ceněnou drahokamovou odrůdou minerálu berylu - Be₃Al₂(Si₆O₁₈), který krystalizuje v šesterečné soustavě a patří mezi cyklické křemičitany. Základním stavebním kamenem jsou šestičetné prstence tetraedrů SiO₂ uspořádané nad sebou podél vertikály. Mezi jednotlivými prstenci jsou umístěny kationty Be a Al. Vnitřky prstenců formují kanálkovité dutiny, kde se nacházejí různé příměsové kationty (Fe²⁺, Fe³⁺, Mg, Ca, Cr, Ti, V, Ni, Bi, Mn, Sc, Li, Cs, Rb, K, Na, Ga, Ge apod.).

Pro beryl jsou typické dlouhé šesterečné sloupce, často i značně velké. Někdy se vyskytnou i krátce sloupcovité až tlustě tabulkovité krystaly. Obecný beryl má většinou žlutozelenou barvu v  různých odstínech způsobenou příměsí Fe²⁺ a Fe³⁺. Četné drahokamové odrůdy však nabývají různých , většinou velmi příjemných barev. Jsou známy krystaly se střídáním různých barevných zón po jejich délce i v příčném průřezu. Známe i beryly irizující, s efektem kočičího oka, asterické (černé kameny s šesticípou hvězdou způsobenou inkluzemi ilmenitu). Pro všechny beryly jsou charakteristické plynokapalné, kapalné a trojfázové uzavřeniny.

Největší akumulace berylu vznikají v žulových pegmatitech hlavně draselných a draselno-sodných, přičemž drahokamové barevné odrůdy spadají hlavně do ranného albitového metasomatického stadia. Další akumulace známe z litných a miarolových pegmatitů, ze žil v greizenech, ze svorů v sousedství kyselých intruzí apod.

Smaragd, přezdívaný jako zelený led představuje průhlednou až průsvitnou odrůdu berylu, v ideálním případě se sytě svěže zeleným zbarvením. jenž mají na svědomí příměsi Cr³⁺, V³⁺, Fe²⁺, případně i Mn³⁺ a Ti³⁺. Zbarvení smaragdů je na slunečním světle stálé, ale v rámci jednotlivých krystalů často značně nerovnoměrné – zonální, skvrnité apod. Je otázkou názoru, kdy ještě mluvit o smaragdu. Asi nejschůdnější je považovat za barvy smaragdu škálu počínaje modravě zelenou a konče žlutavě zelenou. Dříve se prosazoval názor, že barva opravdového smaragdu by měla pocházet výhradně od příměsi Cr a ne například od V. Za tím účelem byl vyvinut tzv. Chelsea filtr, pod nímž se smaragd s vyšším obsahem Cr jeví jako červený či růžový, což je třeba příklad klasických kolumbijských kamenů. Od tohoto požadavku se však posléze upustilo.

Dosti výjimečně můžeme u smaragdů pozorovat efekty asterismu nebo kočičího oka. Se zvláštním jevem se setkáváme u vzácných kolumbijských tzv. trapiche smaragdů. Na bazálním řezu je patrné jádro kamene z bělavého nebo jen průsvitného inkludovaného materiálu. Připomíná šestičetnou, kostrovitě vyvinutou sněhovou vločku. Prostor mezi jejími jednotlivými rameny je vyplněn kvalitní čistou smaragdovou hmotou.

Trapiche smaragd

Krystaly smaragdu většinou tvoří jednoduché šestiboké sloupce. Jejich velikost bývá různá. Zde stojí za to připomenout několik unikátních jedinců. Mnoho slavných kamenů pochází z Kolumbie: „Emilia“ – 7025 ct., „Kolumbia“ – 1796 ct., „Devonshire“ – 1383,95 ct., „Patricia“ – 632 ct. Pochází odsud i materiál 10 cm dózičky o hmotnosti 2681 ct. z vídeňského muzea. Z Brazílie pochází kámen zvíci 6300 ct. a byl zde nalezen krystal vážící 28,2 kg. Z Ruska zmíním „Kočubějevský smaragd“ – 11000 ct., „Slavný uralský“ – 3362,5 ct. a „Velký ruský smaragd“ – 284000 ct. Z USA pochází „Hrdost Ameriky“ – 1470 ct., „Stephensonův“ – 1438 ct. a „Stalen“ – 1270 ct. Ze Zimbabwe jsou kameny 1629,6 a 1160 ct. V JAR se našel krystal 4.8 kg.

Smaragd je skelně lesklý. Lom je lasturnatý nebo nerovný. Tvrdost T = 7,5-8; hustota h = 2,68-2,78 g.cm-3; no = 1,572-1,600; ne = 1,566-1,593; dvojlom D = 0,005-0,009; disperze Dsp = 0,014; absorbce ve směru no: 683, 680, 637, 625, 580, 477 a 472 nm, ve směru ne: 683, 680, 637, 662 a 646 nm. Pod UV světlem bývá inertní, výjimečně červenavý (Chivor) nebo zelenavý. Pleochroismus je zřetelný: no – žlutozelená, ne – zelená, modrozelená. V běžných kyselinách kromě HF je stálý, při zahřátí na 700-800°C jeho zbarvení bledne, taví se až při 1420°C.

Smaragdy obecně obsahují mnoho inkluzí. Čisté kameny, zvláště větších rozměrů jsou vzácné. Uzavřeniny jsou důležitým identifikačním znakem, zvláště pokud se týče odlišení uměle připraveného smaragdu od přírodního. Pomáhají i k odhadu zdrojové lokality, viz. tabulka. V přírodních smaragdech najdeme kromě trhlin a vrostlic jiných minerálů vláskovité kanálky orientované souběžně s osou c, plynokapalné a třífázové inkluze, negativní krystaly i tzv. otisky prstů.

Drobný smaragd z lokality Habachtal velikosti 2,8 x 2,7 mm. Jsou patrné inkluze biotitu a paralelní bazální trhlinky.

Brazílie - Goias	biotit, dolomit, mastek
Brazílie - Bahia	kalcit, živec, mastek, pyrit
Indie	biotit, jehličkovitý apatit
Jihoafrická republika	biotit, molybdenit
Kolumbie - Chivor	3-fázové inkluze, albit, pyrit
Kolumbie - Muzo	3-fázové inkluze, parisit, kalcit
Mozambik	2-fázové inkluze, biotit
Pákistán	kanálkovité inkluze, chromit, dolomit, albit
Rakousko - Habachtal	biotit, jehličky aktinolitu a turmalínu, titanit, rutil, epidot, chlorit, hematit
Rusko - Ural	biotit, jehličky turmalínu a aktinolitu
Tanzánie	3-fázové inkluze, aktinolit, slída
USA - S. Karolína	křemen
Zambie	biotit, turmalín
Zimbabwe	tremolit, granát, hematit, živec

Typické inkluze přírodních smaragdů.

Naleziště

Z ložisek smaragdu měly kdysi velký význam Kleopatřiny doly v okolí Džebel-Zabarah a Džebel-Sikait jižně od Koseiru v Egyptě, kde se nalézaly ve svorech. Dnes asi nejlepší kameny pocházejí z Kolumbie (Muzo, Chivor, Cosques) z hydrotermálních žil prorážejících sedimenty. V Brazílii se smarachdy nelézají v dolomitizovaných mramorech a v pegmatitech ve státech Goias, Minas Gerais, a Bahia. Z dalších významných lokalit zmíním Rusko (Murzinka a Tokovaja na Urale), Indii (Rádžistán, Kaligumán; surovina povětšinou nízké kvality), Pákistán (Gandar, Tora-Tiga), Afghánistán (Pandshere), Zimbabwe (Novello Claims, Pepner, Camambula, Forest), JAR (Gravelotte, Mustarde, Leysdorp), Tanzánii (Lake Manyara), Mosambik, Zambii (Miku), USA (S. Karolína – Hiddenit Mine, Maine – Mount Mica) a Austrálii (Aga-Kau, Emsville, Vegetable Creek, Glen Creek). V Evropě se hlavně v 19. století těžilo ložisko u Habachtalu v Rakousku. Smaragdy jsou známy i z Norska (Edisvoll, Minnesund).

Vylepšování kamenů

Velkým problémem jsou u smaragdů praskliny a pukliny orientované převážně souběžně se štěpností podle báze. Říká se, že k jejich vzniku většinou dochází až následně po dobytí krystalu z mateřské horniny. Každopádně podle dostupných údajů je 90-95% kamenů uměle impregnováno různými oleji a pryskyřicemi, které jsou, většinou pod tlakem, vpravovány do prasklin vycházejících na povrch. To umožňuje maskovat řadu, někdy i značných trhlin a vylepšit čistotu. Jemné, husté popraskání umožňuje někdy přibarvení kamene.

Impregnace oleji je vratný proces, pryskyřicemi, nevratný. Při identifikaci zmíněných úprav je nutno bedlivě prohlédnout praskliny vycházející na povrch. Často v nich zůstávají zbytkové vzduchové bublinky. Při dotyku hrotem horké jehly dochází k „pocení“. Mnohé olejové výplně vykazují zelenavou až žlutavou UV-fluorescenci. Olejovou výplň je také možné vyluhovat vhodným rozpouštědlem (aceton apod.). Epoxidy jsou mnohem stálejší. Pro jejich porušení je třeba použít například dosti toxický methylenjodid. Při prohlídce epoxidem vyplněné praskliny se na ní při kolébání kamenem často objeví oranžovožluté záblesky, někdy s modravým nádechem. Zvláště to platí při použití syntetické pryskyřice Opticon.

Imitace

Z přírodních materiálů bývá smaragd zaměňován hlavně dioptasem, zeleným safírem, Cr-diopsidem, turmalínem, uvarovitem, démantoidem, grosulárem, chryzolitem, alexandritem, hiddenitem, fluoritem. Dále se používá zelený syntetický spinel a korund. K nejrozšířenějším a často velmi zdařilým patří imitace ze skla (h = 3,40-4,00 g.cm^-3; n = 1,40-1,66; u berylového skla h = 2,42 g.cm^-3; n = 1,52).

Vyrábějí se i dublety z křišťálu a akvamarínu nebo berylu a bledého smaragdu, případně dalších materiálů. Díly se lepí specielní zelenou smaragdovou pryskyřicí. V ploše lepení pak bývají zjistitelné vzduchové bublinky.

Syntetické smaragdy

Již delší dobu se připravují syntetické analogy, a to buď krystalizací z taveniny nebo hydrotermálně, krystalizací z vodního roztoku. Kameny připravené krystalizací z taveniny jsou snáze identifikovatelné a mívají oproti přírodním o něco nižší hustotu, index lomu a dvojlom (h = 2,65 g.cm^-3; n = 1,56; D = 0,003). Bývá u nich uváděna barevná zonálnost souběžně s krystalovými plochami, která je u přírodních kamenů zřídkavá. Dosti charakteristické jsou inkluze orientované do podoby tzv. praporů či závojů. Při velkém zvětšení se projeví jako dvojfázové, tvořené sklem a plynovými bublinkami. V UV-záření bývají červené nebo inertní, pod Chelsea filtrem červené či růžové. Problematičtější je odlišit syntetické smaragdy připravené hydrotermální cestou, která se přibližuje přírodnímu způsobu krystalizace. Základní fyzikální parametry se téměř neliší. Pod UV-světlem i Chelsea filtrem bývají často inertní. Z vnitřních příznaků jsou časté plynokapalné uzavřeniny a blokovitost. Celkově je problematika odlišení syntetických smaragdů většinou aktuální u větších, kvalitnějších kamenů. K dobře zjistitelným, ale ne zcela specifickým znakům syntetiky patří jejich sytá barva pojící se s výraznějším pleochroismem zahrnujícím modravý odstín v jednom směru. Oproti přírodním smaragdům se v dlouhém UV-záření projevuje intenzivní luminiscence v červené či olivově zelené barvě. Přítomné bývají inkluze fenakitu a krystalů smaragdu jiné orientace. K nejspolehlivějším kritériím určení přírodního původu patří přítomnost uzavřenin specifických minerálů – viz. tab.1.

Osmiboký stupňovec – tzv. smaragdový výbrus.

Smaragd je jedním z nejcennějších drahých kamenů a široce se užívá ve šperkařství. Typický je pro něj výbrus do tvaru osmibokého stupňovce, kterému se také podle něj říká smaragdový výbrus; pro drobné kameny je typický výbrus typu karé. Kromě uvedených typických tvarů je možné se setkat i s řadou dalších fasetových brusů, které jsou pro smaragd méně typické. Méně kvalitní surovina se využívá pro broušení obligátních kabašonů.

Velký stupňovec smaragdu osazený v biskupském procesním kříži od Pedra Sáncheze de Luque z r. 1620. (Velká mešita v Córdobě)

Cena smaragdů prudce roste s itenzívností zeleného zabarvení a s průhledností. Ideálem je barva svěží jarní louky. Čisté, probarvené kameny jsou nesmírně vzácné, a jejich ceny také dosahují závratné výše. Na trhu se samozřejmě objevují i syntetické smaragdy, které jsou levnější. Orientačně jejich cena bývá 5x až 10x nižší než u přírodních kamenů stejné kvality.

Některé tituly použité literatury

Bernard J.H., Rost R. a kol.: Encyklopedický přehled minerálů. Academia Praha 1992.
Bouška V., Kouřimský J.: Drahé kameny kolem nás. SPN Praha 1976.
Duďa R., Rejl L.: Drahé kameny. Aventinum Praha 1997.
Elwell D.: Iskustvěnnyje dragocennyje kamni. Mir Moskva 1986.
Kijevljenko E. Ja., Senkjevič N.N., Gavrilov A.P.: Geologija mjestorožděnij dragocennych kamněj. Nědra Moskva 1982.
Kornilov N.I., Solodova Ju.P.: Juvelirnije kamni. Nědra Moskva 1982.
Kulikov F.B., Bukanov V.V.: Slovar kamněj samocvětov. Nědra Leningrad 1988.
Newman R.: The emerald and tanzanite buying guide. International Jewelry Publications – Los Angeles 1995.
O´Donoghue M.: Putěvoditěl po miněralam dlja načinajuščich. Nědra Leningrad 1985.
Sinkansas J.: Rukovodstvo po obrabotke dragocennych i poděločnych kamněj. Mir Moskva 1989.
Solodova Ju.P., Andrejenko E.D., Granadčikova B.G.: Opredělitěl juvelirnych i poděločnych kamněj. Nědra Moskva 1985.
Turnovec I. a kol.: Broušení drahých kamenů. Kotva Hradec Králové 1992.

Časopisy

Gems & Gemmology. Santa Monica, USA
Klenotník - hodinář. Praha, ČR
Minerál. Brno, ČR
Morion. Brno, ČR (Již nevychází.)
Šperkařství. ČR (Již nevychází.)

ZA SMARAGDY DO ALP

Vesnice Habach leží v údolí řeky Salzach,  nitru salzburských Alp, západně od města Mittersill. Vede tudy i železniční trať, ale našinec přijede spíš vlastním „samochodem“, protože dnešní doba, co si budeme namlouvat, není železnici příliš nakloněná, a kdo by vyhazoval nekřesťanský peníz za tento idylický způsob dopravy. Na konci Habachu je možné odstavit auto, naložit si bágl s výbavou na záda a vydat se pěšky vzhůru bočním údolím k nejproslulejší lokalitě evropských smaragdů.

Pěkná cesta stoupá vzhůru podél prudké peřejnaté říčky a postup je svižný. Při slušném počasí tudy procházejí sváteční turisté a šíří kolem sebe vtíravé pachy roztodivných deodorantů. No nic, určitě zajímavější než bavorští turisté jsou například nádherné ukázky ledovcových ohlazů hned vedle cesty.

Pro naši třetí, zatím poslední výpravu jsme s bráchou opět zvolili srpen. Mohu konstatovat slovy klasika: „Lepší počasí jsme si nemohli přát.“ Byla to naše třetí cesta za alpskými smaragdy, a jen při jedné z nich, té prostřední, jsme uspěli. Důvodem bylo vždycky vykutálené počasí, které si s námi dvakrát zahrálo přesilovku. „A to prý tu bývá v srpnu nejstáleji a nejtepleji!“

Poprchávání neustalo ani když jsme míjeli chatu Encian, ani když jsme o půl hodiny později dorazili k chatě Alpenrose. Mají tady malou prodejní výstavu místních minerálů, a kdo má dost peněz, může tu ulovit dostatek kvalitních kousků bez toho, aby se trmácel dál. Je ovšem ochuzen o nezapomenutelné sběratelské zážitky ve velehorském terénu.

Těsně za Alpenrosou odbočuje vlevo do svahu klikatá, strmá „kozí stezka“. Tentokrát nás tady čekalo malé překvapení. Za chatou se objevil mohutný sesuv morénového materiálu z prostoru naší lokality. Už zde je možné začít hledat. My však bez váhání míříme vzhůru. Vlastní výstup k lokalitě představuje lehký test kondice sběratele, popřípadě test dlouhodobých účinků kouření. Každopádně i při chladném počasí jde o téměř dvouhodinovou koupel ve vlastním potu. Stezka si to šněruje po levé straně bočního přítoku, který překonává skalní práh, nad nímž je nahromaděné množství morénové sutě. V místě, kde se terén nejvíc poklápí a vytváří kar, je to pravé místo, kde rozbít tábor.

Čeká nás však nemilé překvapení. Tam, kde dříve byly upravené plošinky pro stany, teď není nic – sesuv se očividně prohnal údolím kompletně odshora dolů! Jedinou zachovalou plošinku se nám podařilo najít na straně u nepřehlédnutelného balvanu. Navíc dno karu je pokryté rozsáhlým firnovým polem několikametrové mocnosti. Ty tam jsou místa s písčitými uloženinami, kterými protékal potok. Všechno leží pohřbené pod balvany a firnem. Co nám zbývá? Je chladno, začíná se šeřit, a tak stavíme stan, vaříme večeři, a před usnutím si naléváme trochu fernetu, neboli laku na rakve, jak se u nás říká.

Přes noc se zopakovala situace z našeho prvního výletu – taky srpnového! Ochladilo se a nasněžilo nějakých 10 až 15 centimetrů sněhu. Prostě Paráda!

Jádrem lokality je štola situovaná několik set metrů nad místem, kde se bivakuje. Vede k ní trošku krkolomná stezka v levém svahu, to znamená doprava nahoru při pohledu vzhůru. Vřele nedoporučuji cestu přímo podél vodoteče. Když taje sníh, je víc vody apod., se tudy kutálejí balvany, a některé z nich nejsou zrovna nejmenší. Ustlat si pod nějakou takovou kamennou skříňkou není zrovna to pravé ořechové! Štola je uzamčena a příležitostně v ní pracují místní. Přímo pod ústím štoly je možné rozbíjet vyvezené kameny a hledat smaragdy na podložce. Nacházejí se jednak v hnědočerném biotitickém svoru, jednak ve světle zelené krystalické břidlici. Právě zde je nejlepší šance na nález zarostlého sloupečku. Kousky samotných uvolněných smaragdů se hledají proplachováním písčitého materiálu, nejlépe kousek nad bivakem. Nejčastěji se k tomu užívají ploché žlábky naohýbané z perforovaného, děrovaného lesklého plech, na němž jsou zelená zrna dobře vidět.

Vrátím se ale k naší poslední výpravě. Jelikož stezka ke štole je pod sněhem zřetelná asi jako černoch v tunelu, zkoušíme nejprve proplachovat štěrkopísek vybraný z nevytříděného morénového materiálu. To se ale ukazuje při stávajícím stavu firnového pole a komplikovaném přístupu k vodě značně neproduktivní.

V průběhu dne se začíná mírně oteplovat a sněhová pokrývka na tmavých skalách taje. Se slunečním svitem, který nám minule při práci spolehlivě spálil zátylky, to ale má zhruba stejně společného jako má dortová svíčka s roztopeným krbem. Nicméně vyčnívající chomáčky trávy vylákaly z nor do podmračeného dne rodinku svišťů. Toho využívám, nasazuji teleobjektiv a asi hodinku se věnuji fotografování.

Odpoledne se chceme pokusit o sběr u štoly. Což o to, stezku nacházíme, i když se snaží schovávat. Schůdnost však je o ústa. Všude to díky tajícímu sněhu hrozně klouže. Lano na zajištění nemáme, a tak před přechodem klouzajícího plotnového úseku troubíme, v rámci sebezachování, na ústup.

Na večeři se nám zase trochu ochlazuje, a nezbývá, než se zase trochu zahřát zevnitř. Ráno je opět pošmourné a nic nenasvědčuje tomu, že by se počasí chtělo nějak vylepšit. Balíme tedy navlhlé věci a vyrážíme dolů k Alpenrose. Celková bilance se se ustálila na 2 : 1, to znamená, že ze třech výprav na zdejší lokalitu byla jedna úspěšná a dvě skončily, díky našemu příslovečnému štěstí na počasí, debaklem. Každopádně ale všechny tři akce nám přinesly přehršle zážitků a poznatků. Cestou dolů vzpomínáme na naší minulou návštěvu, kdy se nám na lokalitě vyloženě dařilo. Příště by to mohlo vyjít obdobně!

Kromě smaragdů je z Habachtalu popisována celá řada dalších minarálů. Zmíním alespoň aktinolit (dlouze jehličkovitýaž stébelnatý), epidot, fenakit, friedrichit (nový minerál nalezený v křemenných balvanech pod lokalitou), chrysoberyl, křišťál, pyrit (až centimetrové dokonalé krychličky), tianit atd. A na závěr ještě malinká poznámka. Nádherný je špacír vzhůru hlavním údolím nad Alpenrosou. S několikasetmetrovými vodopády po stranách krajinářsky zcela neodolatelné!