NA MAKRO S OBRÁCENÝM OBJEKTIVEM

Vloženo: 14. června 2015 - © Richard Jan Hons

Granáty z Kraskova (35 x 26 mm).

Specifickou oblastí fotografování je takzvaná makrofotografie, při níž pořizujeme snímky drobných objektů a detailů. Nejatraktivnější je asi hmyz. Skoro každý to už zkusil. Dneska i ten nejjednodušší kompaktní foťáček disponuje režimem „makro“ a člověk někdy žasne, jaké nádherné snímky z těch nejlevnějších přístrojů občas vzejdou.

Následující řádky budou ovšem spíš pro ty, kdo se o makrofotografii zajímají víc a kdo jsou trošku hračičkové. Budu psát spíš o technické stránce věci. Pominu zvláštnosti fotografovaných objektů, ať už to je hmyz, minerály, rostliny nebo známky.

K fotografování maker se používá řada různých pomůcek. My teď obrátíme pozornost k tomu, jak získat mocný nástroj tím, že obrátíme obyčejný objektiv. Začněme pozorováním nějakého vhodného předmětu přes samotný objektiv, třeba o ohniskové délce 50 mm. Vezmeme-li jej tak, že čelní čočka směřuje k našemu oku a bajonet je obrácen k předmětu, objektiv zvětšuje, slouží jako lupa. Všimněme si, že čím je ohnisková vzdálenost objektivu menší, tím víc zvětšuje. To znamená, že nejvíce nám budou zvětšovat širokoúhlá skla. Naopak dlouhá skla, teleobjektivy, nejsou vhodná.

Teď potřebujeme objektiv obráceně připojit k tělu fotoaparátu. To není problém. Pro slušné značky foťáků jsou k mání jednoduché redukce, které mají z jedné strany bajonet a z druhé závit pro našroubování do filtrového závitu. Vyrábějí se v různých průměrech.

Objektiv tedy máme nasazený hezky obráceně. Pěkně nám zvětšuje, ale je tu háček. Elektronické propojení s tělem je pryč. Aparát nemůže ovládat clonu objektivu. Ta zůstává plně otevřená, a tak fotíme takzvaně na plnou díru a tudíž nemůžeme očekávat zázračnou hloubku ostrosti. Jak se s tím co nejlépe popasovat? Nejjednodušší řešení spočívá v návratu ke klasickému manuálnímu objektivu, u kterého se clona nastaví ručně, clonovým kroužkem. Pokud zrovna nemáme takový kousek schovaný někde doma na dně skříně, stačí zajít do fotobazaru. Mají jich tam spoustu. Jejich cena bývá až směšně nízká vzhledem k jejich velmi dobré optické kvalitě.

Jako příklad mohu uvést svůj starý dobrý širokáč Exacta (28 mm – 1:2,8 – průměr filtrového závitu 49 mm). Když jej připojím příslušnou redukcí obráceně k tělu svého Pentaxu K-50, bude mít zabíraná ploška rozměry cca 12,5 x 8,5 mm, a to je, myslím, už velice slušné!

Nu, slušné to je, ale abych se přiznal, nepřirostl mi tento systém k srdci tak, jako další možná sestava. Totiž, ještě než jsem poprvé takto obrátil objektiv a připojil jej přímo k tělu fotoaparátu, vyzkoušel jsem jiný systém použití obráceného objektivu. Míval jsem, a pořád ještě mám, dnes již letitý kompaktní Olympus SP-500UZ. U něj pochopitelně nejde odmontovat objektiv. Má ale výhodu, že se k němu dá přišroubovat držák na filtry a předsádkové čočky. Je to vlastně kus trubky kolem objektivu na konci se závitem. Nebylo příliš složité před před objektiv kompaktního fotoaparátu upevnit další objektiv, tentokrát v opačné pozici.

Jelikož dneska používám jako základ Pentax K-50, budu k němu vztahovat další povídání o fotografování dvěma objektivy, z nichž je jeden v normální a druhý v obrácené pozici. Prvním objektivem je elektronicky ovládaný objektiv Pentax-DAL (18 až 55 mm – 1:3,5-5,6 – průměr závitu 52 mm). K němu nejčastěji připojuji v obrácené pozici starý objektiv s clonovým kroužkem Pentax-A (50 mm – 1:2 – průměr závitu 49 mm).

Teď se dostáváme k tomu, jak oba objektivy spojit dohromady. Je vlastně pouze potřeba k filtrové čelní části prvního objektivu připojit filtrovou čelní část druhého objektivu. K tomu je potřeba jednoduchá redukce, kterou si velmi snadno sami vyrobíme. Stačí k tomu libovolné dva filtry s příslušnými průměry závitů. Konkrétně u mě to tedy byly filtry s průměrem 49 a 52 mm. Filtrů o průměru 49 mm jsem měl doma hned několik, takže to nebyl vůbec problém. Nepotřebný 52 mm filtr jsem neměl, a tak jsem se stavil v Praze ve Vodičkově ulici ve fotobazaru pana Pazdery. Tady jsem koupil potřebný druhý filtr za pouhých 40 nebo 50 Kč. Upřímně řečeno, už si to přesně nepamatuji.

Redukce se závity 49 a 52 mm.

Nejprve jsem z obou filtrů vyjmul skla. Zůstaly samotné obroučky se šroubením. Ty jsem k sobě přilepil epoxidovým lepidlem. Šlo to velice snadno, protože menší obroučka šla pěkně zasunout do té větší.

Vyrobená redukce mi umožňuje velice snadno přišroubovat v obrácené pozici klasický 50 mm objektiv i 28 mm širokáč, který má shodou okolností stejný průměr filtrového závitu. Je to systém, který jsem si hned zpočátku oblíbil a při fotografování makrosnímků jej používám bezkonkurenčně nejčastěji. Clona v obráceném objektivu je plně otevřená. Cloní hezky automaticky záklaďák. Je pravda, že popsaný systém trochu ořezává ze stran zabíranou plochu, takže jsem nucen se spokojit s výřezem. To je ale asi jediná kosmetická vada na kráse.

Zorné pole při použití prvního objektivu Pentax-DAL 18-55 mm (nastaveno 55 mm) a druhého objektivu Pentax-A 50 mm v obrácené pozici.

Ostření se provádí prostým přibližováním a oddalováním od snímaného předmětu. K doostření se dá také použít ostřící kroužek na základovém objektivu. Jistě se dá pracovat takzvaně „z ruky“, ale pokud se nám objekt našeho zájmu nepohybuje, je daleko pohodlnější použít stativ se svislým posunem.

Šikovný stativ není těžké si vyrobit. Dá se například adaptovat stativ ze zvětšováku. Ten je celkem perfektní, ale velký a humpolácký. Pokud jej máme jenom doma a nepřekáží, tak fajn, ale co si budeme namlouvat, pro cestování není zrovna ideální. Já jsem si stativ vyrobil ze starého makroměchu. Odstranil jsem měch a jednu posuvnou část. Druhou část jsem upravil tak, aby se k ní dal pomocí stativového šroubu připevnit fotoaparát. Ze staré lampy jsem odmontoval kovovou svorku, kterou se lampa přitahovala k desce stolu. Svorku jsem přišrouboval ke spodní části sanice, po které se plynule pohybuje posuvná část s fotoaparátem. Stativ je tedy poměrně subtilní a pro práci velmi pohodlný. Dá se snadno upevnit k jakékoliv stolní desce, obyčejnému prknu apod. Letos jsem si ho bral i do Afriky, kde se s ním i v polních podmínkách pohodlně pracovalo.

Stativ vyrobený z makroměchu s namontovaným fotoaparátem a dvěma objektivy.

Je jasné, že pro fotografování různých objektů nevystačíme s jedním zvětšením. Není-li potřeba si objekt přitáhnout příliš, je praktické použití makropředsádkové čočky. Předsádková čočka je v podstatě lupa. Šroubuje se do filtrového závitu objektivu. Jako bychom si na objektiv nasadili brýle. Perfektní je, že nám nesnižuje světelnost optické soustavy. Síla nebo také mohutnost předsádkové čočky se udává v dioptriích. Platí, že počet dioptrií D odpovídá převrácené hodnotě ohniskové vzdálenosti f v metrech. Čili vyjádřeno vzorcem:

D = 1/f

To znamená, že například při ohniskové vzdálenosti 1 m má čočka 1 dioptriii, při 0,5 m 2 dioptrie, při 0,2 m 5 dioptrií atd. Předsádkové čočky sice můžeme šroubovat na sebe a jejich optická mohutnost se nám sčítá. Z praktického hlediska jsme ale omezeni. Čím víc dioptrií nasadíme, tím je kratší zaostřovací vzdálenost. Za chvíli se budeme téměř dotýkat fotografovaného předmětu a budeme těžce zápasit s rozumným osvětlením. Pro přiměřená zvětšení jsou ovšem předsádkové čočky výtečnou pomůckou. Mají velikost běžného filtru, a tak je můžeme vozit všude s sebou. Při trošku pevné ruce s nimi pořídíme pěkné snímky i bez použití stativu.

Předsádkové čočky vlastně do povídání o fotografování obráceným objektivem tak úplně nepatří. Nepatří, ale představují dobrý doplněk. Dva objektivy pro namontování v obrácené pozici a předsádkové čočky to je spolu se stativem moje kompletní výbava pro makrofotografii. Zatím jsem s ní bohatě vystačil. Samozřejmě, že jsem si pohrával i s myšlenkou na koupi speciálního makroobjektivu. K tomu jsem se ale, vzhledem k vysoké ceně, zatím neodhodlal.

Nedá mi to, abych se ještě maličko nezastavil u osvětlení. Většina fotografů, kteří se zabývají makrem dává přednost umělému osvětlení. Existují difuzní stany, různá osvětlovací zařízení pro velmi krátké zaostřovací vzdálenosti a všelijaké další pomůcky. To vychází z filozofie zajistit si pro práci svým způsobem standardizované rovnoměrné osvětlení a zbavit se závislosti na vrtkavém počasí a běhu dne a noci.

Detail čediče z Lovoše s vyrostlicí olivínu. Velikost záběru 12 mm.

Musím konstatovat, že jsem se doposud s tímto přístupem neztotožnil. Dávám zásadně přednost přírodnímu slunečnímu osvětlení, i když velmi dobře vím o komplikacích, které to přináší. Důvodem je skutečnost, že sluneční světlo přináší nejpřirozenější obraz s nejvěrnějším podáním barev. Je jasné, že s touto filozofií nemohu začít fotografovat vždycky, když si vzpomenu. Nikdo mě ale nehoní a jí si klidně počkám.

Chlorit mastková břidlice s osmistěnem magnetitu. Velikost záběru 12 mm.